Možná to bude znít trochu neuvěřitelně, ale do takhle soustavné výsadby alejí kolem cest se u nás od dob Marie Terezie nikdo nepustil. Kolem hory Blaník obnovili nadšenci, dobrovolníci a obce více jako 200 kilometrů alejí. Bylo kvůli tomu potřeba vysadit 30 tisíc stromů: 189 alejí je ovocných, dalších 124 tvoří ostatní listnaté stromy. A výsadba stále pokračuje. Stromy v krajině totiž slouží přírodě i lidem. Stromořadí v krajině zadržují vodu, snižují teplotu půdy, pomáhají proti vodní i větrné erozi a plní krajinotvornou funkci. A protože přerušují rozlehlé lány polí, zvyšují také biodiverzitu místa. Tím vším byly aleje prospěšné krajině našich předků. A po období nekonečných lánů polí je nyní lidé opět začínají do krajiny vracet
Průleh s kameny a vodou, která v něm zůstává i několik hodin po deštích. Kus divoké krajiny uprostřed obytných domů, kde si v gumácích hrají malé děti. Dřevěné cestičky a pódium k posezení a odpočinku. I tak může vypadat odvodnění zastavené plochy přírodě blízkým způsobem. Navržené odvodnění bytového komplexu Campus Residental Area II. řeší problém se zrychleným povrchovým odtokem a přetížení stávajícího stokového systému při přívalových srážkách. Nižší průtoky do kanalizace umožňují použití menší dimenze profilů trubek, což může představovat významnou finanční úsporu. Také snížení objemu vody přitékající do čistírny odpadních vod znamená její menší zatížení a provozní úspory. Centrální plocha tvořená osázeným průlehem plní úlohu přirozeného klimatického zařízení v horkých dnech. Současně slouží jako veřejný prostor a venkovní pobytová plocha pro obyvatele nových bytových domů. Zejména děti mají možnost přijít do kontaktu s deštěm a s pomocí průlehů a povrchových žlábků sledovat, co se s ním děje
Park U Kněžské louky vznikl ve spolupráci s občany, kteří si přáli hezké klidné místo. Při revitalizaci plochy architekti vsadili na spojení moderní architektury i atraktivních květinových záhonů. Speciální odvodnění zpevněných ploch, sofistikovaně zahloubené dešťové záhony i navržená rostlinná skladba podporují efektivní hospodaření s dešťovou vodou. I malá plocha nakonec umožnila vznik vcelku velkorysého prostoru, který přispívá k ochlazování města, zachování biodiverzity i zlepšování nálady okolních obyvatel. Za výslednou revitalizaci autoři získali 2. místo v soutěži Park roku 2021.
Rosendalská ulice Vårdsätravägen je příkladem ulice, která je estetická a zvyšuje svou ekologickou hodnotu. Její součástí je souvislý pás otevřené podkladové vrstvy, který je základem systému BGG, jenž čistí a zadržuje dešťovou vodu, podporuje vegetaci a zároveň umožňuje dopravní zatížení a flexibilní konstrukci.
Součástí návrhu jsou dešťové zahrady v podobě ponořených záhonů s rostlinami, které mohou zadržovat a čistit dešťovou vodu na místě. Umístění dešťových zahrad zpomaluje dopravu a zvyšuje bezpečnost ulice. Dešťové zahrady jsou vybudovány na otevřené podkladní vrstvě, která poskytuje jak dostatečnou kořenovou zónu pro vegetaci, tak schopnost zadržovat dešťovou vodu pro zavlažování rostlin. Dešťové
Pitná voda není neomezeným zdrojem a Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně se rozhodla jít příkladem. Fontána, kudy ročně proteklo a bez využití odteklo do kanalizace asi 514 m³ vody, nyní funguje na oběhové čerpadlo. K zalévání rostlin ve sklenících se namísto 1000 l pitné vody denně používá zachycená dešťová voda, která je navíc od kohoutkové měkčí, a tak se rostliny nemusí tolik hnojit a postřikovat. Nově vybudovanou kolárnu zdobí zelená střecha z místních druhů rostlin. A k nejbližším plánům patří zakoupení čistícího stroje na mechanickou likvidaci plevele v dlažbě, který by měl výrazně omezit použití herbicidů, a propařovací jednotky na zlepšení kvality kompostu, aby se snížila spotřeba rašeliny.
Stavby nových ulic v městysu Ober-Grafendorf v Dolním Rakousku se ubírají inovativním směrem. Tzv. ekologická ulice ukazuje cestu do budoucnosti silničního stavitelství. V létě zajistí ochlazení, chrání před povodněmi a zadržuje dešťovou vodu pro rostliny. Ekoulice představuje inteligentní ekologický systém pro hospodaření s dešťovou vodou v souhře se silničním designem ohleduplným k životnímu prostředí a slouží jako významný ukázkový projekt pro obce. Hlavním cílem projektu „Ekoulice“ je, aby se dešťová voda jako povrchová voda z cest v obci už neodváděla co nejrychleji do kanalizace, ale do zelených ploch, které vznikly speciálně k tomuto účelu a navazují přímo na tyto komunikace. Dešťová voda takto zůstává k dispozici rostlinám. Protipovodňovou ochranu lze zaručit na stejné úrovni jako u konvenčních protipovodňových opatřeních. Zadržením vody na těchto plochách se ulehčí místní kanalizační síti, což přináší obci i okolí ekonomické výhody.
Proměna spočívá hlavně ve zkvalitnění zeleně a jejímu přístupu k vodě. Díky tomu, že se zelené povrchy nepřehřívají jako například beton, asfalt či písek, nabídla revitalizace prostoru pro lidi lákavý kus městského prostředí v letních vedrech. Revitalizovaná i nově vysázená zeleň v blízkosti centra města pomáhá zachytávat škodlivé látky z ovzduší, zlepšuje okolní mikroklima a snižuje i riziko vzniku tepelného ostrova.
Hektarový park? Řeknete si možná, že nejde o nic velkého. V hustě zastavěné Olomouci, která je zároveň obklopena intenzivně využívanou ornou půdou, je ale každý strom a keř navíc znát. Místní obyvatele proto napadlo, že by vedle vodní plochy Hamrys mohl být místo pole nový park. A vedení města tento nápad podpořilo. Díky výsadbě stromů a keřů se rozšířila zdejší rekreační lokalita, nová zeleň navíc zvyšuje vzdušnou vlhkost a brání vysychání půdy. Efekt tepelného ostrova je pro intenzivně zastavěná a rozlehlá města čím dál větším problémem. Olomouc navíc leží uprostřed zemědělsky využívané Hané. Je tedy obklopena ornou půdou, naopak o lesy je zde nouze. Vlny veder, snížená vzdušná vlhkost a vysychání půdy jsou zde proto cítit více než jinde. Právě tento stav má alespoň lokálně zlepšit nově vysazený park.
V obnově návsi, která bývala rybníkem, se uplatňuje kromě vyprávění příběhu paměti místa i inovativní využití povrchů - od reliéfní cihlové stěny s nanonátěrem čistícím vzduch po využití propustného mlatu na pochozích površích.
Na původně zemědělské ploše v roce 2016 vznikl netradiční park se hřbitovem, který svou filozofií navazuje na historii obce a její osídlení – od Keltů přes Slovany až po křesťanství. Ve výsledku představuje příjemné prostředí s pozitivní energií, kam lidé chodí nejen v době vzpomínání. V roce 2017 hřbitov získal Národní cenu za architekturu v kategorii krajinná architektura. Autoři projektu se snažili, aby měli veškeré plochy zvýšenou schopnost vsakovat dešťovou vodu. Na pozemku o rozloze 3,87 ha přibylo dva a půl tisíce stromů, remízky z keřů, květnaté louky. Hlavní cesty tvoří štěrkový trávník. Hřbitov obklopují kamenné zdi a habrové stěny, které mají tvar kruhové výseče. Nově vysazené lipové aleje směřují do krajiny i k obci a tvoří pomyslný kříž. Uprostřed něj rostou čtyři duby – posvátné stromy Keltů. Na každé světové straně se nachází jedna kovová brána s různě barevnými skleněnými pásy.
Hlavní náměstí v hornorakouské obci Freistadt se v horkých dnech promění v tepelný ostrov. Aby se zmírnily jeho dopady a bylo možné návštěvníkům zpříjemnit pobyt v krásném starobylém městě, byly v severovýchodním rohu – tepelném ostrově – vysazeny habrovce. Byl využit princip houbového města. Speciální půdní substrát dokáže dobře zadržovat vodu, což znamená, že stromy jsou na jedné straně vitálnější a rychleji rostou, a na druhé straně se odlehčuje kanalizaci při vydatných srážkách. Lidé zase těží nejen ze stínu stromů, ale také z citelného ochlazení způsobeného výparem.
Napřímený Svépravický potok s hlubokým korytem a dva rybníky plné sedimentů. Oblast mezi dálnicí D8 a Horními Počernicemi v Praze byla ještě nedávno nehostinná a těžce přístupná. Pak ale padlo rozhodnutí oba rybníky revitalizovat a vyčistit, potoku vrátit meandry a vytvořit zde krajinný park V Ladech. Sedimenty vyvezené z revitalizovaných rybníků navíc posloužily ke stavbě protihlukového valu u dálnice D8. Po třech a půl letech úprav vznikl kolem potoka a obou rybníků krajinný park o rozloze bezmála 13 hektaru, který pomáhá lépe udržet vodu v krajině. Práce zde ještě pokračují, na podzim je v plánu zalesnění valu.
Projekt Kronsberg vzbudil pozornost jako významná součást iniciativy Hannover EXPO známé jako "Ekologická optimalizace Kronsberg". Tento komplexní projekt je důkazem odhodlání prosazovat udržitelný rozvoj měst. Pozoruhodnou ilustrací tohoto odhodlání je zejména krajinářský design, který představuje inovativní koncepci práce s dešťovou vodou, jež nejenže řeší ekologické problémy, ale je také v souladu s obecným cílem podporovat ekologicky odpovědné městské prostory
Jednoduché opatření, které je hned vidět, potěší kolemjdoucí a přispívá příjemnějšímu prostředí v ulicích města. Tak mluví radnice Prahy 4 o svém projektu výsevu květnatých luk na frekventovaných místech městské části. Od roku 2020 do roku 2022 se květnaté louky postupně rozšířily z jednoho pilotního místa na 12 lokalit. Speciálně vybraná směs velkokvětých letniček zajišťuje, že louky postupně nakvétají od července do září, mění barvu a podílí se na zvýšení druhové rozmanitosti hmyzu ve městě.
V severní části Prahy chyběl rozsáhlejší zelený prostor, kde by obyvatelé Satalic a Kyjí mohli procházet, bruslit či jezdit na kole. Město se proto rozhodlo využít zemědělsky obhospodařované pozemky a proměnit je v les zvaný Arborka. Na ploše o velikosti 25 fotbalových hřišť vznikly lesní i luční porosty a 2,7 km polních cest obklopených alejemi tak, aby byla celá plocha dobře přístupná. Zdejší masivní výsadba dřevin v blízké budoucnosti přinese všechny výhody, které zeleň poskytuje v zastavěných částech obce – stínění, snižování teploty vzduchu během horkých letních dnů, ochranu před hlukem z přilehlé Vysočanské radiály či zadržování prachových částic. Díky projektu navíc došlo k radikální změně hospodaření na pozemcích. Zemědělci už zde nebudou používat pesticidy, herbicidy či uměla hnojiva, jak tomu bylo původně.
Jak se dá využít dopadů těžební činnosti a zvelebit tak okolí svého bydliště? Po těžbě hnědého uhlí, které se v oblasti Kynšperku nad Ohří těžilo i pomocí hlubinných dolů, se desítky let po ukončení činnosti začal propadat zemský povrch. Staré struktury dolů zestárly a neudržely tíhu zeminy nad sebou. V místě propadu vznikl nový mokřad se dvěma rozlehlými jezírky. Oblast však postupně zarostla a stala se nehostinnou a nevhodnou pro úkryt zvířat. To se však v roce 2017 rozhodli změnit členové Českého svazu ochránců přírody, kteří se rozhodli pole vypůjčit a dát celému prostoru smysl. Mokřad vyčistili od invazních rostlin, usnadnili tak přístup menším živočichům a pravidelnou údržbou chtějí pokračovat ve zvelebování okolí. Do povědomí okolních obyvatel se dostali pomocí pravidelných akcí pro veřejnost, které zde pořádají, a pomáhají také ve vzdělání o důležitosti přírodní rozmanitosti a její ochraně.
Rozkvetlé louky s motýly, včelami a ptáky uprostřed velkoměsta? Areály pražských vodojemů se od roku 2015 postupně mění v prostředí přátelské rozmanitým rostlinám a živočichům. Díky skvělému nápadu se tak daří vracet kousek přírody zpět do města a zadržovat v něm vodu. Funkční květnatá louka či jinak zatravněná a chráněná plocha dokáže vytvořit ideální prostředí pro živočichy a poskytnout jim nejen potravu a vodu, ale také klidný úkryt k rozmnožování. Hlavním cílem Pražských vodovodů a kanalizací byla podpora biodiverzity, to jde však ruku v ruce se zlepšením vodní bilance prostředí. Opatření má mimo jiné také vzdělávací efekt. Probíhá informační kampaň, kde společnost Pražské vodovody a kanalizace hovoří o možnostech podpory biodiverzity ve městech a konkrétních druzích rostlin a živočichů, kterým pomáhá.
Na jižním okraji Prostějova vznikl nový městský park, který obyvatelé ve veřejné anketě pojmenovali Mládkovy sady. Park vznikl netradičně ještě před výstavbou bytových domů, pro něž v budoucnu vytvoří retenční a vsakovací území dešťových vod. Zároveň ochrání obyvatele před horkem a nepříjemnými prašnými větry z polí.
Mlýnská strouha známá také jako Plzeňské Benátky protékala těsně za středověkým opevněním Plzně. Přiváděla vodu z řeky Radbuzy do Panského mlýna, který stával v místě, kde se dnes nachází hotel Marriot. Na začátku 20. let 20. století byla řeka Radbuza sevřena do kamenných nábřežních zdí a Mlýnská strouha byla zasypána. Přestože byly sady později vyhlášeny kulturní památkou, stále zde docházelo k negativním zásahům. To se změnilo v listopadu roku 2008, kdy začala obnova parku. Šlo o další krok postupné regenerace zeleného prstence okolo historického jádra Plzně a také jediné místo sadového okruhu, kam bylo možné umístit vodní prvek. Navrácení vody do Mlýnské strouhy tak bylo jedním z hlavních cílů projektu.Navrácením vodního prvku a výsadbou nové zeleně v Mlýnské strouze se daří snižovat riziko vzniku tepelného ostrova ve městě. Díky vodě, stromům a další zeleni je v místě příjemnější mikroklima, navrací se sem také biodiverzita. V neposlední řadě ve městě vzniklo nové oblíbené místo pro setkávání a odpočinek obyvatel města
Jedná se o malý park, založený v duchu trendu modrozelené infrastruktury. Objekt je realizován před výstavbou bytových domů (aktuálně probíhá), pro které bude tvořit vsakovací a retenční území dešťových vod. Pro tento účel byla navržena malá vodní plocha, která je dimenzována tak, aby i za velmi slabých letních srážek nevysychala a stačila se „proplachovat“ z kapacity střech. Jde o železobetonovou vanu s vysokým zásypem lomového kamene (cca 1,5m) pro udržení chladné, tím pádem čisté vody, dále pro udržení efektu hladiny vody a pro bezpečnost při vstupu. Voda z vodní nádrže přetéká do okolních ploch, které mají různé druhy povrchů, od štětovaných dlažeb přes štěrk i travnatý poldr, vybavený štěrkovými vsaky. Park je nastaven na postupný sukcesní vývoj. Na svém začátku je spíše dílem nápadného designu, což je záměr pro potlačení pocitu prázdna při založení. Později, tak jak je koncipována vegetace, bude převažovat přírodní proces. Kamenná suťová pole se stanou vrbinou a javořinou, štěrkové plochy sukulentními společenstvy, modelace loukou. Nápadná architektura bude šednout a stárnout a splývat s vegetací, která bude postupně formována právě typem povrchů a objektů.
Mokřady v Zoo Ostrava otevřeli v roce 2015 jako unikátní naučnou stezku zaměřenou na obojživelníky. Expozice vznikla na dosud nevyužívaném území na konci rybniční sítě, kde přibylo několik mokřadních ploch. Těmi návštěvníci procházejí po dřevěném povalovém chodníku. Naučná mýtina s informačními panely prezentuje význam mokřadů a nutnost ochrany těchto biologicky velmi cenných území. Tůňky následně zoo vyhloubilo i na dalších místech přírodního lesnatého areálu.
V roce 2008 byla na straně mostu Maxe Juvenala vybudována zelená stěna o rozloze více než 500 m^2 využívající hydroponický zavlažovací systém. Navrhl ji Patrick Blanc, francouzský botanik a průkopník ve vývoji zelených stěn, a je považována za „autentické umělecké dílo, které se vyvíjí v průběhu času a ročních období a přispívá k ‚renaturaci‘ městského prostoru“. Stěna má ilustrovat výhody, které mohou zelené stěny přinést životnímu prostředí, jako je snížení tepelných ostrovů v městských oblastech a jejich příspěvek k čistšímu ovzduší díky produkci kyslíku a snížení míry CO2 fotosyntézou.
Park kombinující výhody zelené oázy jako protikladu k tvrdému okolí i praktičnost pevné plazy jako prostoru pro setkávání, čehož dosahuje vertikalitou. V návrhu, který by se dal nazvat „multidisciplinárním“, vytvořily společnosti Burckhardt + Partner AG a Raderschall Landschaftsarchitekten AG vícepodlažní strukturu pokrytou vinnou révou. Park, který se nachází v curyšské čtvrti Neu-Oerlikon, svým strukturálně expresivním řešením navazuje na průmyslovou minulost oblasti a zároveň působí jako armatura rostlin sahajících k nebi. Dvě paralelní, víceúrovňové stavby vymezují dlouhé strany obdélníkového otevřeného prostoru. Jeden konec krátké strany je uzavřen konstrukcí spojující dlouhé strany, přičemž poslední strana je otevřená do ulice a zve lidi do otevřeného, ale krytého prostoru. Návštěvníci se do struktury dostávají po schodech, po kterých se dostanou na sluneční terasu, lodžie a konzolové vyhlídky, které umožňují pohled na prostor pod nimi. Na této nejnižší úrovni se nacházejí lavičky, bazénky a začátek vinné révy navazující na lana, která se směrem ke střeše zužují do kuželovitého tvaru. V závislosti na ročním období, kdy je člověk navštíví, jsou rostlinné „stěny“ řídké, plné nebo pestré. Na pomoc s vertikálním pokrytím struktury se shromažďuje voda pro zavlažování, zvýšený příkop umožňuje druhou úroveň vinné révy a integrace struktury a vinné révy je ošetřena tak, aby druhá z nich nepoškodila integritu první.
Jiráskovy sady představují jakýsi protipól k hlavnímu náměstí v Litoměřicích, které je vybetonované a téměř bez zeleně. Cílem proměny bylo vytvořit funkční, stabilní místo přátelské jak pro živočichy a rostliny, tak pro lidi. Z hlediska adaptace na změny klimatu lze vyzdvihnout zejména pozitivní vliv na vsakování dešťové vody prostřednictvím travnatých a nezpevněných ploch a v neposlední řadě také díky přirozenému výparu a stínění snižování tepelného ostrova města v letních měsících. Jiráskovy sady představují jakýsi protipól k hlavnímu náměstí v Litoměřicích, které je vybetonované a téměř bez zeleně. Cílem proměny bylo vytvořit funkční, stabilní místo přátelské jak pro živočichy a rostliny, tak pro lidi. Z hlediska adaptace na změny klimatu lze vyzdvihnout zejména pozitivní vliv na vsakování dešťové vody prostřednictvím travnatých a nezpevněných ploch a v neposlední řadě také díky přirozenému výparu a stínění snižování tepelného ostrova města v letních měsících.
V roce 2017 se staly Jiráskovy sady v Litoměřicích vítězem soutěžní přehlídky Park roku. Ocenění předcházela rozsáhlá rekonstrukce, která z nefunkčního veřejného prostranství vykouzlila kvalitní prostor reagující na potřeby místních obyvatel i měnící se klima. Jiráskovy sady představují jakýsi protipól k hlavnímu náměstí v Litoměřicích, které je vybetonované a téměř bez zeleně. Cílem proměny bylo vytvořit funkční, stabilní místo přátelské jak pro živočichy a rostliny, tak pro lidi. Z hlediska adaptace na změny klimatu lze vyzdvihnout zejména pozitivní vliv na vsakování dešťové vody prostřednictvím travnatých a nezpevněných ploch a v neposlední řadě také díky přirozenému výparu a stínění snižování tepelného ostrova města v letních měsících. Do plánování návrhu obnovy Jiráskových sadů město zapojilo širokou veřejnost. Ankety se zúčastnilo přes devět set lidí a z výsledků vyplynulo, že výjimečnost parku spočívá zejména v zeleni, jeho dostupnosti a klidu, který nabízí. Architektonické řešení se snažilo přihlédnout k požadavkům obyvatel a brát zřetel také na potřeby provozní, klimatické, funkční i kompoziční. Významnou proměnou prošla především cestní síť, která reflektuje, kudy místní opravdu chodí. Architekti se snažili minimalizovat počet zpevněných ploch a ve větší míře používat propustné materiály a zatravněné dlažby. Vznikly zde dvě psí louky, které využívají pejskaři k procházkám, pobytové louky jako stvořené pro piknik. Původní betonovou plochu obklopující sochu vojáka nahradila květnatá louka složená z bylin, letniček a travin. Založení trávníků předcházela instalace závlahového systému, který usnadní péči o rozsáhlé plochy. Voda se odebírá z vrtu provedeného při stavbě. Centrem parku se stala zpevněná plocha (připomínající čárový kód složený z pásů trávníků, dlažby, betonu a mlatu) určená pro různé společenské a kulturní aktivity. Dále v parku vznikla tři dětská hřiště, sportovní hřiště, přibyly vodní prvky, studentský altán, mobiliář (mimo jiné i z pokácených stromů) atd.
Až dva miliony lidí ročně navštíví pražskou Královskou oboru Stromovka. Její centrální část prošla v posledních letech revitalizací, která byla potřebná především kvůli nefunkčnímu stávajícímu vodnímu systému. Při plánování úprav však bylo potřeba hledat a nacházet mnohé kompromisy. Stromovka je totiž nejen hojně navštěvovaným krajinářským parkem, ale i ceněnou přírodní památkou. Návrh projektu musel řešit mnohdy protichůdné požadavky ochrany přírody, památkové péče a reálné potřeby krajinářského parku v centru města. Při revitalizaci centrální části parku se počítalo s dlouhými obdobími sucha. Aby byla voda z Vltavy přitékající Rudolfovou štolou do parku Stromovka využitelnější, byla zrealizována nová technologie na předčištění vody pro závlahu parku. Park je připravený také na povodně a přívalové deště. Dno bývalého rybníka slouží při přívalových deštích jako místo pro zasakování vody. K hnojení trávníků město využívá kompost z parků zpracovávaný v kompostárně zřízené hlavním městem Prahou. Díky kontinuální obnově porostů, péči o trávobylinná společenstva a využití propustných zpevněných ploch může park lépe reagovat i na extrémně vysoké teploty a přívalové srážky. Díky celkové rekonstrukci dna a hráze bývalého rybníka se obnovil stávající systém, ale navíc vznikly nové vodní plochy i s dřevěnými moly k procházkám. Asfalt parkových cest nahradil mlatový povrch. Zrealizovaly se rozsáhlé krajinářské modelace terénu. Na ně navázala obnova trávníků a květnatých luk. V centrální části parku bylo vysázeno mnoho domácích i sbírkových druhů stromů, které z parku v minulosti vymizely po opakovaných povodních. V parku Stromovka je pro zálivku využívaná místní předčištěná voda, aby se ušetřila voda pitná. Vedle více obhospodařovaných pobytových ploch najdeme v parku i méně využívané podmáčené lokality určené k ochraně přírody. Park doplnily i autorské objekty z dubového dřeva.
Cílem obnovy Gaštanice je zastavení degradace jejího ekosystému, jeho obnova, stabilizace a vytvoření zelené plochy pro rekreaci v městském prostředí. V parku dříve rostlo více než 60 kaštanů (Gastanea sativa), téměř polovina z nich však byla napadena kůrovcem, který způsobuje parazitická houba Cryphonectria parasitica. Primárním cílem Městské části Nové Město při obnově je asanace a zachování stávajícího porostu a jeho ošetření, stejně jako realizace nové výsadby, aby se zabránilo odplavování půdy a erozi. Lokalita se nachází ve svažitém terénu, proto opatření k zadržení dešťové vody spočívají také v odvodňovacích pásech vybudovaných ve směru vrstevnic. Dešťová voda tak bude zadržována v území a nebude odtékat na okolní komunikace a do zastavěného území. Zpevněné plochy budou provedeny z vodopropustného betonu, což přispěje ke snížení povrchového odtoku, který zejména při extrémních srážkách vede k hromadění vody a problémům s kanalizací, která není schopna pojmout velké množství vody. Součástí revitalizace je také vytvoření odpočinkové a relaxační zóny s lavičkami, altánem, dětským hřištěm, fitness prvky a výběhem pro psy. V parku by měla vzniknout také naučná stezka s informačními tabulemi.
Místo v kanálu voda ze střech tří panelových domů končí v jezírku, které vévodí centru zeleného Parku pod Plachtami. Projekt nevšedně řeší přetíženou kanalizaci při přívalových deštích. Skloubením vodní plochy se zelení park také snižuje teplotu na přehřátém sídlišti.
Rakovský potok, pojmenovaný po mimořádně početné populaci chráněného raka kamenáče, už neomezuje žádné uměle narovnané koryto. Nyní si tok žije vlastním životem a klikatí se nově vytvořeným Parkem u Rakováčku. Potůček překrývají dřevěná plata či lanový mostek, aby se dalo volně přecházet z levé strany břehu na pravou. Na potoce najdeme i průtočné tůně. Snížené části širokého složeného koryta předchází negativním dopadům povodňových průtoků. Okolí tvoří pečlivě zvolené rostliny tvořící travnaté i květnaté louky. Park doplnily i výsadby domácích druhů stromů, keřů i bylin. Krajinářsky pojaté znovuoživení okolí potoka uprostřed zástavby tak nabízí prostor pro příjemné strávení volného času v horkých dnech nejen díky herním prvkům pro děti.
Rakovský potok, pojmenovaný po mimořádně početné populaci chráněného raka kamenáče, už neomezuje žádné uměle narovnané koryto. Nyní si tok žije vlastním životem a klikatí se nově vytvořeným Parkem u Rakováčku. Potůček překrývají dřevěná plata či lanový mostek, aby se dalo volně přecházet z levé strany břehu na pravou. Na potoce najdeme i průtočné tůně. Snížené části širokého složeného koryta předchází negativním dopadům povodňových průtoků. Okolí tvoří pečlivě zvolené rostliny tvořící travnaté i květnaté louky. Park doplnily i výsadby domácích druhů stromů, keřů i bylin. Krajinářsky pojaté znovuoživení okolí potoka uprostřed zástavby tak nabízí prostor pro příjemné strávení volného času v horkých dnech nejen díky herním prvkům pro děti. Krajinářsky pojatá revitalizace přibližně půlkilometrového úseku Rakovského potoka měla za cíl především přírodním způsobem předcházet povodňovým průtokům, ale zároveň Rokycanům vybudovat nový park, kam by se mohli uchýlit okolní obyvatelé v horkých letních dnech. Důraz Rokycany kladly na péči o raka kamenáče, kterému přizpůsobila podobu toku, ale i na podporu celkové biodiverzity.
Dočasnou rolí nabízeného prostoru brownfieldu Modřanského cukrovaru, pojmenovaný Cukrkandl, mělo být univerzální místo pro setkávání komunit a jejich sportovní, společenské a jiné vyžití. Projekt parkourového hřiště vznikl participací obyvatel, pro jeho výstavbu byl použitý recyklovaný beton. Český patent, na jehož základě Skanska Rebetong vyrábí, má potenciál způsobit ve stavebnictví revoluci na globální úrovni. Materiál má obdobné vlastnosti jako beton, místo přírodního kameniva ale díky nano-příměsi využívá stavební suť. Nová technologie, kterou Skanska začala používat jako vůbec první firma na světě, tak umožňuje z materiálu po ukončení životnosti staveb postavit stavby nové.
Nové autobusové nádraží v Šumperku díky zeleným střechám, vysazeným stromům na nástupištích a parkovištích i většímu podílu propustných ploch lépe zadržuje srážkovou vodu, která zůstává v místě a díky přirozenému odpařování pak horkých dnech ochlazuje okolí. Při přívalových deštích zase brání přetížení kanalizace, protože zpomaluje odtok vody o objemu až 110 m³. Zeleň se zde zalévá zachycenou dešťovou vodou, a tak nedochází k plýtvání pitnou vodou. Vzhledem k tomu, že přilehlá Jesenická ulice patří mezi nejvytíženější ve městě, přispívají opatření v podobě zeleně, chytrých technologií (informační tabule s počtem volných míst na parkovišti) i podpora cyklodopravy (cyklověž pro uložení kola) ke snižování emisí. V neposlední řadě čekají cestující na svůj spoj v příjemnějším prostředí a nad hlavou mají biotop vhodný pro život rostlin, hmyzu a živočichů. Díky celkové proměně se z nádraží stalo jedno z nejmodernějších autobusových nádraží v České republice.
Rekonstrukce ulic v Roudnici nad Labem názorně ukazuje, že lze do městských ulic vměstnat auta, cyklisty, chodce, nová parkovací místa, stromy, trvalkové záhony i prvky zadržující dešťovou vodu. Pilotní projekt v ulici Stadická a posléze v ulici Švermova, který je výsledkem spolupráce dopravních inženýrů a krajinářských architektek, přesvědčil město, že i přes vyšší počáteční náklady se vyplatí do těchto opatření investovat. Výsledkem jsou stabilní výsadby a odolné štěrkové záhony s nízkou mírou údržby, které v budoucnosti v Roudnici uvidíme i na dalších místech.
Hlavním cílem projektu bylo využít původní nevýhodu pozemku (skládku odpadu) a proměnit ji v přírodní vodní prvek. Tůň pomáhá zadržovat vodu v lokalitě, v létě přirozeným výparem ochlazuje své okolí a slouží také k ochraně území při přívalových srážkách. V neposlední řadě poskytuje prostředí pro život vodních organismů.
Obec Lanzenkirchen měla dlouhodobě v plánu obnovit a zatraktivnit své náměstí, jak z hlediska obslužnosti (nová budova úřadu s pekařstvím, optikou, kadeřnictvím a bytový dům s pobočkou banky a ordinací zubaře), tak i kvality pobytu. Na místo velkého parkoviště, sem přibyla ve větším množství zeleň. Obec vsadila na výsadbu vzrostlejších sazenic stromů, zelené střechy, popínavé rostliny i volbu vhodných vsakovacích povrchů, záhonů a žlabů, které zadržují dešťovou vodu a brání přehřívání centra v horkých dnech. Rostliny a stromy před suchem chrání tzv. systém „sponge city“, který zachycuje dostatek dešťové vody.
Prostranství před nákupním centrem z 60. let minulého století působilo neudržovaně, stav chodínků byl katastrofální a celkově neodpovídalo současným potřebám obyvatel pražských Záběhlic. Díky obnově se z něj stalo odpočinkové místo, kde se navíc díky vsakovacímu systému lépe hospodaří s dešťovou vodu.
Kamenné náměstí, na kterém bylo málo stromů, a v létě tak obyvatelé či návštěvníci města jen stěží hledali stín, bude v budoucnu díky rekonstrukci zelenější, neboť na něm město nechalo vysázet nové stromy. Některé stromy nahradily nové, kterým bude lépe vyhovovat lokalita i specifické podmínky náměstí. Aby stromy prosperovaly a mohly se dát do dláždění, byla použita speciální technologie, kdy stromy pouští kořeny mezi hrubé kameny a substrát. Jedná se o špičkovou technologii, která například nezvedá dlažbu. Celkem bylo vysazeno čtrnáct javorů a lípa. Stromů je tak na náměstí o deset více než před rekonstrukcí. Zeleň byla kromě toho doplněna také o 32 velkoobjemových květináčů s trvalkami a dalších 35 závěsných květináčů. Na náměstí přibylo i pítko a mlžítko, které zpříjemní vodní mlhou parné letní dny, a dětské prvky.
Na místě zpustlé zahrádkářské kolonie plné skládek a odpadu vznikla odpočinková zóna s třešňovým sadem, rybníkem Terezka, štěrkovými cestami i revitalizovaným potokem. Projekt je zajímavý zejména svým citlivým způsobem krajinářského ztvárnění lokality, smyslem pro detail a přírodními prvky.
Centrum města Attnang-Puchheim prochází velkou proměnou a modernizací, v rámci které se provádí víceletá obnova dvou centrálních náměstí a propojujících cest. Pro nově vysázené stromy jsou vytvářeny optimální podmínky – v oblasti centra vzniká první tzv. „houbovité město“ (sponge city) Horního Rakouska. Všechny použité rostliny, ať už dřeviny nebo trvalky, musí být takzvaně „klimafit“, tedy z dnešního pohledu představují optimální volbu pro současné klimatické podmínky a změny. Při rekonstrukci se postupuje podle principu „sponge city“ a vzniká tak první „sponge city“ Horního Rakouska, tedy město chovající se jako houba. K návrhu byl přizván specialista pro systém „sponge city“, který společně s architekty a realizačními stavebními firmami připravil první opatření a v průběhu stavby podporoval realizátory. V roce 2020 se tímto způsobem nejdříve připravily jámy pro výsadbu stromů kolem cest a rozhodlo se, že i všechny další stavební úseky se budou realizovat podle tohoto principu. Kromě odpovídajícího stavebního provedení podloží, jež zaručí optimální podmínky pro růst stromů, se při výběru rostlin (stromů, keřů, zimovzdorných trvalek) kladl důraz na výběr druhů/odrůd vhodných do měnicích se klimatických podmínek, které budou také co nejlépe snášet horká období. Cílem je zajistit takovou výsadbu zeleně, jež se kromě vysoké atraktivity pro obyvatele města vyznačuje také vhodností pro budoucí období, tzn. jež odolá klimatických změnám a rovněž poslouží jako lákavý zdroj potravy pro hmyz. Při úpravě náměstí Marktplatz dochází ke zklidnění dopravy. Podloží se upravuje podle principu „sponge city“ nejen bodově pod jednotlivými stromy, ale v souladu s tímto postupem se buduje celá plocha parkoviště.
Trvalkový záhon ve středovém zeleném pásu v ulici Kostelní byl založen v roce 2009. Nicméně po jedenácti vegetačních sezonách z důvodu nevhodné skladby rostlin a silného zaplevelení kvůli nedostatečné selekci bujnějších druhů při jeho zakládání přestal plnit svou funkci. Záhon v Kostelní ulici byl v roce 2022 obnoven jako smíšený záhon s celoročně působivou a bohatou druhovou skladbou a bohatou druhovou skladbou „divokého“ vzhledu. V záhonu je od roku 2009 liniová výsadba devíti mladých jerlínů (Sophora japonica), proto projekt rekonstrukce záhonu řeší také zlepšení podmínek pro jejich růst vybudováním prokořenitelných cest a svedení kořenů stromů do větší hloubky.
Hlavním záměrem projektu a návrhu řešení bylo propojit celý veřejný prostor kolem Národního muzea s centrem města, zpřehlednit a vytvořit místo, které bude svým charakterem a dlouhodobou udržitelností navržených opatření odpovídat svému významu. Z krajinářského hlediska pak došlo ke změně stanovištních podmínek doslova na každém čtverečním metru. Podařilo se eliminovat nebo alespoň zmírnit zdroje civilizačního stresu pro stromy, které jsou v centru velkoměsta zapotřebí i kvůli syndromu tepelného ostrova. Zlepšila se také retenční kapacita veškerých dlážděných ploch, což poskytuje ochranu před suchem i přívalovými srážkami.Veškeré zpevněné plochy mezi budovami Národního muzea a v Čelakovského sadech jsou dlážděné, mají propustnou spáru a podloží pro aktivní sběr dešťové vody. Mezi velkými dlažebními kostkami se nachází spáry o velikosti 1 cm. U nově vysazených stromů je spára mezi užšími dlaždicemi větší (3,5 cm), aby dobře zaváděla vodu i k okrajům stromů (vsak až 1000 l/6 min/2 m²). Spáry tvoří kombinace dvou frakcí štěrku a žulových klínků, které pomáhají roznést zatížení bez omezení vsakování. U měkkých ploch pak autoři projektu dbali na ochranu a zmírňování zhutňování půdy. Pomohlo mimo jiné jasné vymezení trávníkových ploch na pohledové (chráněné nízkým plůtkem), pobytové a psí louku. Autoři krajinářského konceptu dbali na to, aby v parku byly věkově i druhově pestré stromy a keře, ale zároveň nenarušovaly památkový záměr a kulturní dědictví. V parku se nyní nachází 182 stromů ve 21 druzích, zhruba 100 keřů a 100 tisíc rostlin. Nalezeneme mezi nimi rostliny dobře snášející sucho, historické sortimenty (např. šeříky, tulipány či trnovník pražský), chráněné druhy (hořec tolitovitý, ladoňka dvoulistá) a dokonce i druhy u nás vyhynulé (např. hvězdnice sivá). K výzvám patřilo například zachování a přesadba 144 původních tisů, které jsou ale velmi dobře adaptované na místní podmínky v centru. Podpora životního prostoru pro zeleň Kvůli podzemním konstrukcím, inženýrským sítím a dalším urbánním zásahům bylo potřeba vnímat park jako „zeleň na konstrukci“ a změnit charakter půdních profilů, aby byl vzdušnější a lépe pracoval s vodou. V místech extrémního protkání sítěmi a velkých vibrací z kolejového provozu se vysadilo 6 stromů do kořenových buněk. V parku v dlažbě s mříží roste také jeden platan zasazený do strukturálního substrátu s kořenovými cestami pod dlažbou k přilehlým záhonům a trávníku. Aby se zabránilo zhutnění půdy, použili pracovníci arboristických firem k jejímu zkypření u vybraných dřevin supersonický rýč (AirSpade). Osvědčila se také sonda k diagnostice potřeby vody s možností doplňkové zálivky, která zachránila jeden z jerlínů před uschnutím, či kovová ochrana kmenů stromů před kontaminací psí močí a okopáváním. Všechny stromy se s výjimkou jednoho (asi vnitřní vada ze školky) ujaly a mají uspokojivou vitalitu. Velmi dobře se daří jerlínům, mahalebkám, javorům klenům i nově založené aleji trnovníků pražských, která nahradila vykácenou lipovou alej. Koruny trnovníků již objemem koruny přesáhly původní padesátileté lípy.
Hlavním záměrem projektu a návrhu řešení bylo propojit celý veřejný prostor kolem Národního muzea s centrem města, zpřehlednit a vytvořit místo, které bude svým charakterem a dlouhodobou udržitelností navržených opatření odpovídat svému významu. Z krajinářského hlediska pak došlo ke změně stanovištních podmínek doslova na každém čtverečním metru. Podařilo se eliminovat nebo alespoň zmírnit zdroje civilizačního stresu pro stromy, které jsou v centru velkoměsta zapotřebí i kvůli syndromu tepelného ostrova. Zlepšila se také retenční kapacita veškerých dlážděných ploch, což poskytuje ochranu před suchem i přívalovými srážkami.Veškeré zpevněné plochy mezi budovami Národního muzea a v Čelakovského sadech jsou dlážděné, mají propustnou spáru a podloží pro aktivní sběr dešťové vody. Mezi velkými dlažebními kostkami se nachází spáry o velikosti 1 cm. U nově vysazených stromů je spára mezi užšími dlaždicemi větší (3,5 cm), aby dobře zaváděla vodu i k okrajům stromů (vsak až 1000 l/6 min/2 m²). Spáry tvoří kombinace dvou frakcí štěrku a žulových klínků, které pomáhají roznést zatížení bez omezení vsakování. U měkkých ploch pak autoři projektu dbali na ochranu a zmírňování zhutňování půdy. Pomohlo mimo jiné jasné vymezení trávníkových ploch na pohledové (chráněné nízkým plůtkem), pobytové a psí louku. Autoři krajinářského konceptu dbali na to, aby v parku byly věkově i druhově pestré stromy a keře, ale zároveň nenarušovaly památkový záměr a kulturní dědictví. V parku se nyní nachází 182 stromů ve 21 druzích, zhruba 100 keřů a 100 tisíc rostlin. Nalezeneme mezi nimi rostliny dobře snášející sucho, historické sortimenty (např. šeříky, tulipány či trnovník pražský), chráněné druhy (hořec tolitovitý, ladoňka dvoulistá) a dokonce i druhy u nás vyhynulé (např. hvězdnice sivá). K výzvám patřilo například zachování a přesadba 144 původních tisů, které jsou ale velmi dobře adaptované na místní podmínky v centru. Podpora životního prostoru pro zeleň Kvůli podzemním konstrukcím, inženýrským sítím a dalším urbánním zásahům bylo potřeba vnímat park jako „zeleň na konstrukci“ a změnit charakter půdních profilů, aby byl vzdušnější a lépe pracoval s vodou. V místech extrémního protkání sítěmi a velkých vibrací z kolejového provozu se vysadilo 6 stromů do kořenových buněk. V parku v dlažbě s mříží roste také jeden platan zasazený do strukturálního substrátu s kořenovými cestami pod dlažbou k přilehlým záhonům a trávníku. Aby se zabránilo zhutnění půdy, použili pracovníci arboristických firem k jejímu zkypření u vybraných dřevin supersonický rýč (AirSpade). Osvědčila se také sonda k diagnostice potřeby vody s možností doplňkové zálivky, která zachránila jeden z jerlínů před uschnutím, či kovová ochrana kmenů stromů před kontaminací psí močí a okopáváním. Všechny stromy se s výjimkou jednoho (asi vnitřní vada ze školky) ujaly a mají uspokojivou vitalitu. Velmi dobře se daří jerlínům, mahalebkám, javorům klenům i nově založené aleji trnovníků pražských, která nahradila vykácenou lipovou alej. Koruny trnovníků již objemem koruny přesáhly původní padesátileté lípy.
V říjnu 2019 schválila městská rada v Linci projekt "1000 nových stromů pro Linec" jako hlavní součást klimatické strategie města. Na západní straně ulice Kroatengasse byly po celé délce vysázeny stromy v oblasti určené pro parkování podle principu houbového města. Fungování principu houbového města je poměrně jednoduché: Rozšiřuje se prostor pro kořeny pod ulicemi, parkovišti a chodníky. Díky tomu se dešťová voda může déle zadržovat a akumulovat a stromy ji mají déle k dispozici. Současně se zmírní nebo zabrání záplavám při přívalových deštích. Za tímto účelem se pod zpevněné plochy v prostoru komunikace pokládá vrstva hrubozrnného štěrku a jemnějších materiálů, které zadržují vodu, jako je písek a kompost. Stromy stojí ve své buňce jako obvykle, ale mají přímý kontakt se štěrkovými vrstvami a mohou je prokořenit. Dešťová voda může také odtékat přímo do buňky nebo přes vsakovací šachty a odvodňovací zařízení do štěrkové vrstvy. Stromy ji tak mají k dispozici v dostatečném množství a po delší dobu. Výsadbové ostrůvky jsou podsázeny kvetoucími keři. Dláždění vozovky určené pro parkování je provedeno betonovými tvárnicemi ve formě vsakovacích otvorů a zelených výplňových materiálů, v nichž je veškerá akumulovaná srážková voda k dispozici pro růst kořenů. Nově vysazené stromy zvýší míru zastínění ze současných 0,5 procenta na přibližně 17 procent, což je pro obyvatele v ulici Kroatengasse a jejím okolí v centru města značná přidaná hodnota.
Na střeše přízemního podlaží Velkého Světa Techniky v Ostravě vznikla zahrada, která se snaží přinést kousek přírody tam, kde ji člověk svou činností zabral. Je ojedinělá alternativním použitím materiálů i experimentálním složením osázených rostlin, a proto také získala ocenění Zelená střecha roku 2016. Díky svému umístění, pestrosti, úžasné sezónní proměnlivosti nabízí příjemné místo k posezení, kam si občas odskočí norovat i zajíci z okolí.
Menší park v Ruprechtově na Vyškovsku je hezkou ukázkou toho, jak lze zacházet s dešťovou vodou v místě, kam dopadne. Voda, která by jinak bez využití rychle odtekla do kanalizace, se s pomocí třech vzájemně propojených trvalkových záhonů zasákne do podloží a dotuje zeleň v obdobích sucha. Díky poměrně nenákladným úpravám získal park novou tvář a opět láká obyvatele k posezení.
Autobusové nádraží v Mistelbachu se díky přestavbě stalo moderním dopravním uzlem. Cílem rekonstrukce bylo vytvořit uživatelsky přátelské a zelené nádraží, kde bude čekání na spoj příjemné i během horkých letních dní. Kromě nových zastávek či bezbariérového přístupu se pyšní také množstvím nové i původní zeleně. Jednou z priorit totiž bylo zachovat existující lipovou alej.
Návštěvníci zoologické zahrady v Hluboké nad Vltavou procházeli původně areálem víceméně tradičního vzhledu. Mezi pavilony byly na krátko posekané trávníky, udržované stromy a keře, střechy pavilonů měly obvyklé krytiny. Pak ale v roce 2000 přišla změna celé koncepce a zoo se začala postupně proměňovat. Střechy nově postavených pavilonů jsou nyní pokryté rostlinami a trávníky postupně nahrazují pestré trvalkové plochy. Díky tomu se zvýšila schopnost celé oblasti zadržovat vodu a panuje zde příjemnější mikroklima pro zvířata, návštěvníky i zaměstnance. Vedení zoo si také pochvaluje, že zahrada je nyní pro návštěvníky příjemná i v případě, že se v expozici nepodaří pozorovat vystavované zvíře. Příjemným bonusem je pak to, že trvalkové porosty vyžadují méně údržby než trávníky.
Vegetační tramvajový pás je jednou z možností, jak snížit množství rozpálených zpevněných ploch ve městech. Osázení trávou se stává mnohdy nevýhodným kvůli údržbě a zálivce. V Praze se rozhodli vyzkoušet inovativní souvrství s hydrofilní minerální vlnou v kombinaci se suchomilnými rostlinami, které výborně zadržuje dešťovou vodu, je nenáročné a snadno se pokládá. Náhrada štěrkové plochy za plochu zelenou s sebou nese mnoho výhod – zadržuje dešťovou vodu (až 61 litrů na 1 m2) a zvyšuje vzdušnou vlhkost okolí, což chodci ocení zejména v horkých letních dnech. Zároveň snižuje množství polétavého prachu a hluku v případě kombinace s protihlukovým podložím. Neméně významné je pak i estetické hledisko. Na vzorovou plochu o velikosti 100 m2 položili předpěstovaný koberec složený z rozchodníků, netřesků a opuncií, protože potřebují minimum vláhy a není nutné je zavlažovat na rozdíl od jiných druhů rostlin (například travního koberce). Jako náhradu pěstebního substrátu inovativně použili hydrofilní minerální vlnu a pod ní umístili kalíškovou folii zadržující vodu a izolační ochrannou geotextilii. K ozelenění tedy vypracovali vlastní užitný vzor (31 945), který se dá v případě výměny kolejí jednoduše rozebrat a pohodlně seskládat.
Na místě bývalého provizorního parkoviště a výběhu pro psy na okraji sídliště v Brně-Komárově vznikl nový park, jehož dominantním prvkem je koryto Staré Ponávky. Dříve regulovaný tok byl upravený do přírodě blízké podoby. K hladině se tak lze nově dostat přímo ze sníženého břehu. V užší části koryta, kde rozvolnění nebylo možné kvůli okolní zástavbě, se dá k vodě přiblížit pomocí pobytových schodů s lavičkami a mola. Říčku přemosťují tři lávky, které zároveň propojují blízké sídliště a park s opraveným areálem SVATOPETRSKA. Unikátní na tomto projektu je koordinace tvorby obou projektů, soukromého areálu s veřejným parkem, aby byl prostor co nejpříjemnější pro jeho návštěvníky. V parku se vysázela řada stromů, keřů, množství bylin. Vytvořily se také luční záhony a k zastavení vybízejí dřevěná lehátka.
Vytvořit základ pro přirozenou obnovu lesa a připravit jej na klimatickou změnu. To je hlavní cíl dlouhodobého projektu v Božím Daru. Promyšlený projekt začal již v roce 1995 a ukazuje provázanost rostlinné a živočišné složky lesa. Postupně se daří vybudovat les, který svou skladbou a nepasečným hospodařením odpovídá měnícím se klimatickým podmínkám v našem podnebí, společně se zaváděním Německem inspirované velkoplošné naháňky. Hlavní dosah projektu nyní leží v přenosu zkušeností při množství odborných exkurzí vyvolaných úspěchem projektu. Druhově a prostorově rozmanitý les se dokáže lépe vyrovnat se všemi riziky klimatické změny. Má lepší prokořenění půdy, lépe zadržuje vodu a má funkční koloběh živin v systému. Takový les je odolnější vůči biotickým škůdcům, protože každý škůdce je vázán jen na určitou dřevinu či věkové stadium. Mechanicky lépe odolává větru i sněhu. Při extrémních povětrnostních jevech vždy přežijí některé dřeviny a věková stadia a rizika plošných rozvratů jsou tak menší. Cílem projektu je vytvořit tento odolný typ lesa v centrálním krušnohoří. Realizace spočívá ve dvou hlavních oblastech: vytvoření kostry adaptačních dřevin, jako zdrojů přirozené obnovy v další generaci lesa, a zásadní snížení stavů býložravé zvěře, která svou početností obnovu lesa znemožňuje. Důležitou součástí byl přenos zkušenosti z úspěšné přestavby lesa z Německa do Čech a po tamním vzoru vybudování lovecké infrastruktury pro snížení stavů zvěře. Cílem je také vzdělávání odborné i laické veřejnosti v tématu přípravy lesa na klimatickou změnu.
Extenzivní záhon, který není potřeba zavlažovat a který kvete během celé vegetační sezóny. Záhon se nachází v Italské ulici v Praze v blízkosti Riegrových sadů. Už nedlouho po své realizaci se stal jedním z výrazných bodů v okolí díky svému celoročnímu efektu. Trvalková směs je inspirována německou směsí Feuer und Flamme® (v překladu oheň a plamen) a je charakteristická svou barevnou kombinací – ohnivými barvami od žluté přes oranžovou a červenou až k rezavohnědé. Směs dosud v ČR nebyla vyzkoušena. Sezónu na záhoně otvírají od března narcisy a tulipány. V květnu je vystřídají postupně pryšce a kakosty, které pozvolna s přibývajícím létem předají uplatnění většině kvetoucích rostlin. Do konce září a počátku října kompozici vévodí květy třapatkovek, zápleváků, kokard, a efektních travin, které zůstávají společně zejména s rozchodníky a řebříčky jako suché struktury po celé zimní období. Extenzivní trvalkový záhon je trendem posledních let, který odráží hlavně potřebu minimalizace nákladů na údržbu zeleně. Takový záhon není zavlažovaný, nemusí se odstraňovat suché části rostlin, okopávat půdu či vyvazovat k opoře. Výsledkem je trochu divočejší vzhled. Neznamená to ale, že se může údržba zanedbat úplně. Nutné je v příštích letech korigovat například konkurenční vztahy mezi rostlinami tak, aby bujnější druhy nevytlačovaly ty slabší.
Mendlovo náměstí dříve bývalo centrem Starého Brna, dnes se jedná především o dopravní uzel spíš než fungující veřejný prostor v pravém slova smyslu. Jedním z kroků ke kultivaci tohoto místa byla i proměna přilehlé lokality mezi ulicemi Veletržní a Výstavní přinášející do prostoru více zeleně. Navržené řešení je ukázkou přiměřeného a funkčního použití principů modro-zelené infrastruktury v intenzivním městském veřejném prostoru. Zaměřuje se zejména na ochlazování v létě rozpáleneho náměstí a díky využití nezpevněných povrchů například také na zasakování dešťové vody a předcházení suchu. Rekonstruovaná plocha (4500 m2) se skládá z hlavního provozního a funkčního parteru (přízemní část architektury), který přiléhá k Mendlovu náměstí z východu, a kvetoucího sadu v blízkosti obytných domů (západní část). Projekt zahrnoval zejména úpravy povrchů parkových cest směrem k větší propustnosti (např. zatravněná dlažba), vysázení okrasné stínící zeleně, instalaci veřejného osvětlení a mobiliáře. Autoři zde využili dešťové záhony, štěrkové trávníky, umístili pergolu s pnoucím chmelem jako odkaz na nedaleký pivovar. Prostranství oživilo 17 nově vysazených stromů, mezi nimi například duby a okrasné třešně. Podařilo se zachovat a upravit dělící zeď od ulice Výstavní (pozůstatek městských lázní), vybudovat kavárnu, veřejné toalety i novou zastávku MHD. Jednou z podmínek úpravy prostranství bylo mimo jiné zachování možnosti průjezdu parkem pro vozidla záchranné služby k přilehlým bytovým domům, což se podařilo. V každé fázi projektu se městská část snažila do rozhodování o podobě nového parku zapojit obyvatele. Připomínky občanů se týkaly například rozšíření stísněného prostoru zastávky hromadné dopravy nebo úprav, které usnadní pohyb hendikepovaným. Hodně diskutovaným tématem byl i počet laviček a jejich umístění.
V Jičínské ulici vzniklo na 260 m2 zcela nové stromořadí o 14 stromech. Lokalita se rozprostírá mezi vodárenskými valy. Výsadba vznikla na místě původního širokého chodníku, který byl zúžen. Záhony na obou plochách chrání nízké oplocení a doplňují je informační panely. Dohromady se na nich našel prostor pro 3 768 kusů trvalek a 8 663 kusů cibulovin. Díky použití štěrku coby mulčovacího materiálu jsou záhony nenáročné na údržbu (pletí), protože účinně brání vysévání plevele. Štěrk á také velkou kapacitu, dokáže pojmout větší množství vody než klasický substrát. Rostliny, které jsou u silnice vysázené, navíc dokáží snižovat prašnost v ulici. Celá výsadba tak má také ekologický přínos.
Přednášky a seminářeKonzultacePublikacePřehled udržitelných budovInteraktivní průvodce návrhemOrganizace v udržitelnostiO projektuChcete na ClimArchiBase něco změnit nebo přidat?
Pošlete nám zpětnou zprávu
Platforma vzniká v rámci projektu LIFE ClimArchiBase, na kterém spolupracují čtyři české neziskové organizace zabývající se udržitelností budov a měst.
Centrum pasivního domu
Rethink Architecture
Nadace Partnerství
Česká rada pro šetrné budovy
