Přehled udržitelných budov a příkladů dobré praxe

Farma U Hrušků

V roce 2000 koupili manželé Hruškovi starou zničenou roubenku ve vesničce Stvolny na Manětínsku a začali budovat svůj sen – ekologickou farmu. Povoláním policistka a záchranář, které spojuje vášeň pro ornitologii, si stále více uvědomovali, jak zásadní vliv mají zemědělci na krajinu. V jejich okolí se totiž nacházely velké lány polí, meliorované mokřady, vytrhaná stromořadí, zničená boží muka a staré cesty. Společně změnili přístup, začali na půdě hospodařit jinak – v souladu s přírodou, s vizí budoucnosti pro příští generace, rostliny i živočichy. Lány rozdělili na menší pole, vysazují aleje starých odrůd ovocných stromů, zachraňují staré ovocné sady, budují mokřady a na pozemcích města Manětína vytváří nové biokoridory. Návrat stromořadí do krajiny přispívá k zadržování dešťové vody, protože tyto liniové výsadby vždy doplňuje asi 2 m široký, nesekaný travnatý pás. Stromy snižují teplotu, vytváří stín, kam ulehají v době letních měsíců i pasoucí se krávy. Vybudovaný rozsáhlý mokřad již dnes viditelně mění mikroklima ve svém okolí, ochlazuje louky, k večeru se zde tvoří mlhy a porosty mají vyšší a stabilní výnosy sena i v období sucha. Rozdíly teplot oproti okolí jsou minimálně 2 až 3 stupně, což lze pocitově zaznamenat například i při jízdě na kole. V neposlední řadě všechny zmíněné prvky přispívají k zachování rozmanitosti druhů v lokalitě. Největší radost manželům přináší moštárna, v níž zpracovávají ovoce z okolí. Se zemědělci se dnes už nehádají, ale raději debatují. A na argument, že něco nejde, mají jednoduchou odpověď: „Přijeďte se podívat.“

Heidelberg Bahnstadt

Na opuštěném území bývalého nákladového nádraží v Heidelbergu vyrůstá nová městská čtvrť o rozloze 116 hektarů. Toto území se promění ve čtvrť, která vzniká s ohledem na více aspektů ochrany životního prostředí. Místo k životu zde najde 5 000 obyvatel a vznikne 7 000 nových pracovních míst. Tento rozvoj je průběžný proces, který byl zahájen v roce 2008 a dokončen v roce 2022. Hlavní myšlenkou projektu bylo vždy vytvoření smíšeného prostoru pro bydlení, výzkum a práci. Souběžně s obytnými budovami byly proto postaveny některé kancelářské budovy a obchodní zařízení, které využívají společnosti zabývající se špičkovými technologiemi a vědou. Energetická koncepce Heidelberg Bahnstadt Druhou a možná ještě výjimečnější myšlenkou bylo vytvoření modelové čtvrti, která by prokázala proveditelnost energeticky vysoce efektivní výstavby a udržitelného zásobování energií. Všechny budovy v Bahnstadtu musí být postaveny v souladu se standardem pasivního domu. Hustá izolace stěn, střech a oken udržuje teplo uvnitř budov. Orientace určená podle slunce pomáhá využívat co nejvíce sluneční energie pro pasivní vytápění. Dobře propracovaný systém větrání s rekuperací tepla nabízí vysokou kvalitu vzduchu a využívá teplý odváděný vzduch k ohřevu čerstvého vzduchu, čímž opět šetří energii. Prahovou hodnotou pro pasivní dům je celková potřeba energie na vytápění maximálně 15 kWh na m² za rok (přibližně 10 % průměrné potřeby tepla stávajícího fondu budov v Německu). Město Heidelberg si klade za cíl dodávat stále potřebnou energii způsobem neutrálním z hlediska emisí CO2. Prvním krokem k tomuto ambicióznímu cíli bylo napojení celé čtvrti na stávající městský systém dálkového vytápění. Druhým krokem je provozování tohoto systému dálkového vytápění na obnovitelné zdroje. V roce 2014 byl zahájen provoz kogenerační jednotky na dřevní štěpku. Tato elektrárna je připojena k hlavní síti, ale při samostatném řešení by její tepelný a elektrický výkon byl dostatečně vysoký na to, aby pokryl celou energetickou potřebu města Bahnstadt.

Margarentenau

Obec Brumovice

Obec Brumovice, chce do roku 2030 dosáhnout uhlíkové neutrality na celém obecním energetickém hospodářství. K tomuto cíli směřuje energetická a klimatická koncepce obce, zahrnující několik zcela konkrétních kroků: zavedení energetického managementu snížením energetické náročností obecních budov změna systémů vytápění z plynu na vytápění biomasou (včetně kogenerační jednotky) instalace fotovoltaických elektráren (FVE) na obecních objektech převední obecního vozového parku na elektromobilitu

Obec Hostětín

Hostětín v Bílých Karpatech se už v roce 1996 vydal cestou udržitelnosti a nezávislosti na externích zdrojích energie. Levné teplo zajišťuje obecní kotelna na dřevní štěpku z blízkých lesů, náklady snížila i instalace obecní kořenové čističky odpadních vod. Samozřejmostí byla instalace solárních panelů na veřejné budovy a jejich ukázkový pasivní dům protopí až desetkrát méně energie než běžný. Navíc v Hostětíně využívají jablek od místních pěstitelů k výrobě biomoštu. Díky osvícenému přístupu všech zainteresovaných stupňů samospráv, pomoci neziskových organizací, zejména ZO ČSOP Veronica a Nadace Partnerství, finanční podpoře i know-how ze zahraničí se zde postupně od 90. let minulého století uskutečnila opatření, která umožnila zvýšit energetickou soběstačnost obce a úspory energií či více využívat obnovitelné zdroje enregie. Zároveň pozitivně ovlivnila sounáležitost obyvatel obce a pomohla zvýšit její návštěvnost. PRVNÍ KROK: KOŘENOVÁ ČISTÍRNA Prvním počinem na cestě za udržitelným fungováním obce byla výstavba kořenové čistírny v roce 1997. Přes počáteční nedůvěru a malé zkušenosti s tímto typem čištění odpadních vod v ČR byla zvolena technologie, která kromě mnoha dalších výhod, přináší značnou úsporu elektrické energie. Kořenové čistírny totiž neobsahují žádné elektrické části a nespotřebovávají na rozdíl od běžných mechanicko-biologických čistíren téměř žádnou elektřinu. Celkové roční náklady na spotřebovanou elektřinu u hostětínské kořenové čistírny v roce 2006 činily jen zhruba 1700 Kč. V případě mechanicko-biologického čištění by naopak šlo o desetitisíce korun. SLUNCE PRO BÍLÉ KARPATY Svépomocné solární systémy pro ohřev teplé užitkové vody se v Hostětíně i v dalších bělokarpatských sídlech začaly objevovat díky programu ZO ČSOP Veronica Slunce pro Bílé Karpaty, využívajícímu podpory Nadace Partnerství a později i britského Know How Fund. V průběhu jeho fungování v letech 1997-2001 byly solární systémy instalovány na celkem 45 veřejných i obytných budovách. Na instalaci stavebnicového solárního systému se pod dohledem vyškolených pracovníků podílel i budoucí uživatel. Využitím stavebnicového systému i vlastní práce budoucího uživatele byl systém o polovinu levnější než srovnatelně účinné technologie běžně dostupné na trhu. Výroba tepelné energie z obnovitelných lokálních zdrojů přináší vedle dlouhodobých finančních úspor na straně spotřebitelů a jejich větší nezávislosti na rozvodné síti také významný příspěvek k ochraně klimatu. Pokud by totiž alternativou k solárnímu ohřevu byl elektrický bojler, lze úsporu emisí kysličníku uhličitého (CO2) všech pětačtyřiceti zařízení odhadnout na téměř 80 tun tohoto nebezpečného skleníkového plynu. A to není málo. Na konci roku 2008 zprovoznila Veronica na střeše místní moštárny malou fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 8,8 kWp, která vyrobí za rok zhruba tolik energie, kolik provoz moštárny spotřebuje. Na základě této zkušenosti připravuje obec Hostětín společnou investici se třemi nadacemi (Nadace Partnerství, Veronika a Nadace České architektury) do sluneční elektrárny o výkonu okolo 70 kWp navazující na obecní výtopnu. Výroba opět pokryje větší část roční spotřeby elektrické energie tohoto zařízení. BIOMASA - TRADIČNÍ A EKOLOGICKÁ Zatímco do poloviny 20. století bylo v Hostětíně a jiných podobných venkovských obcích v Bílých Karpatech hlavním zdrojem energie pro vytápění dřevo, od padesátých let bylo postupně nahrazováno teplem z fosilních zdrojů. V domácnostech se více topilo uhlím, později i elektřinou, což například v roce 1994 znamenalo přibližně 85 procent využití fosilních, tedy neobnovitelných zdrojů energie. Nápad postavit v obci výtopnu spalující dřevní odpad byl tak přirozeným návratem k místním zdrojům tepla. Průzum zájmu obyvatel o připojení se na výtopnu ukazoval zhruba padesátiprocentní podporu místních obyvatel. Konečný poměr skutečně připojených na rozvod tepla pak dosáhl dokonce 85 procent. S pomocí Nadace Partnerství a Ekologického institutu Veronica se podařilo zajistit převážně mezinárodní financování projektu v rámci implementace Rámcové dohody o změně klimatu. Vedle výrazného příspěvku k energetické samostatnosti a bezpečnosti celé obce lze vyčíslit konkrétní příspěvek výtopny nejen k ochraně klimatu, ale i k podpoře místní ekonomiky. Pokud by obec Hostětín byla plynofikovaná, odcházel by podle kvalifikovaného odhadu minimálně 1 milion korun ročně mimo region a částečně i mimo Českou republiku. Při využívání biomasy z blízkého okolí naopak zůstává na 90 procent této sumy v regionu. Navíc se tak stimuluje místní trh s biomasou, a tím i ekonomický rozvoj. Biomasa se stala náhradou za 585 MWh elektřiny, 250 tun hnědého a 20 tun černého uhlí ročně. Tím se snížily emise znečišťujících látek v ovzduší - SO2 o více než 5 tun, CO o téměř 10 tun a CO2 dokonce o 1500 tun ročně. NÁVŠTĚVNOST A PRESTIŽ Výše popsaná opatření v kombinaci s projekty moštárny na zpracování místní ovocnářské produkce, pasivního objektu Seminárního centra Veronica a úsporného veřejného osvětlení zvýšila nejen soběstačnost a udržitelnost rozvoje obce, ale i růst její návštěvnosti. Hostětín se stal vyhledávaným centrem studia udržitelných technologií výroby tepla a energie, ekologického stavitelství a podnikání i šetrného přístupu k místní produkci a krajině. Již v roce 2001 navštívilo obec za tímto účelem téměř tisíc návštěvníků. To však není nic ve srovnání s návštěvností v roce 2007, kdy tento počet vzrostl na pětinásobek.

Obec Kněžice

Dne 4. 11. 2004 byla rozhodnutím č. 40250491 obci Kněžice poskytnuta podpora z Evropského fondu pro regionální rozvoj ERDF a ze Státního fondu životního prostředí ČR, podle čl. 5 odst. 8 Směrnice MŽP č. 8/2004 o poskytování finančních prostředků z Operačního programu Infrastruktura – Priorita 3, včetně spolufinancování ze SFŽP. Centrální výtopna a bioplynová stanice Kněžice zahájila provoz 28. 8. 2006, v té době byla poprvé uvedena do provozu KJ. Postupně do konce roku byl zprovozněn systém centrálního vytápění jednotlivých domácností. Celkem se jedná o 149 předávacích stanic a toto číslo zahrnuje více jak 90 % trvale žijících obyvatel napojených na centrální systém. Bioplynová stanice s jednou kogenerační jednotkou s elektrickým výkonem 330 kW je v provozu nepřetržitě a vyrábí ze zemědělských, z potravinářských a z dalších materiálů a odpadů elektřinu na prodej do elektrizační sítě a teplo pro vytápění obce. Dále se zde zpracovává sláma, kukuřice, jeteloviny a další přebytečná i nově pěstovaná biomasa. Z těchto 100% obnovitelných zdrojů se vyrábí bioplyn, elektřina, horká voda na vytápění většiny obce, topné pelety z biomasy a kvalitní hnojivo pro zemědělství. Kotelna na biomasu se dvěma teplovodními kotli o celkovém tepelném výkonu 1200 kW je v provozu podle potřeby pouze v topném období a dodává teplo v době, kdy by přebytečné teplo ze samotné bioplynové stanice nestačilo na vytápění obce. Kotelna a bioplynová stanice jsou umístěny v obecním areálu na severovýchodním okraji obce a propojeny navzájem teplovodním potrubím a informační kabeláží. Připojeny jsou na distribuční elektrizační síť 22 kV přes trafo 0,4/22 kV. Bezkanálový rozvod tepla v celé obci a automatické předávací stanice tepla v domech zajišťují celoroční nepřetržitý přenos tepla z kotelny a z bioplynové stanice do všech připojených budov v obci. K soustavě rozvodu tepla je v Kněžicích připojeno celkem 149 domů, tedy asi 95 % celkové spotřeby tepla v obci. Celoroční spotřeba tepla připojených domů je cca 2000 MWh, neboli 7200 GJ za rok. Vyráběná elektřina z bioplynové stanice není na rozdíl od tepla zavedena přímo do jednotlivých domů. Domácnosti a místní podniky nadále odebírají elektřinu od místně příslušné distribuční společnosti ČEZ Distribuce. Bioplynová stanice Kněžice dodá za rok do této distribuční sítě více elektrické energie, než celá vesnice a celé nové zařízení spotřebuje. Výroba elektřiny v bioplynové stanici Kněžice byla zatím v dosavadním běžném roce na úrovni cca 2400 MWh elektrické energie za rok a v roce 2009 se zvýšila až na cca 2600 MWh. Vlastní spotřeba elektřiny v bioplynové stanici a vlastní spotřeba kotelny na biomasu činí přibližně 15 % z této výroby elektřiny. Čistá dodávka elektřiny z Kněžic do elektrizační sítě je v současnosti cca 2200 MWh/rok. Kněžice se svými 410 obyvateli vyrábějí průměrně 6 MWh elektrické energie na občana za rok a dodávají do elektrizační sítě za rok průměrně 5 MWh elektřiny na každého svého občana. Energetické úspory projektu Před realizací: Celková dodávka tepelné energie do napojovaných objektů před realizací projektu je 18 721 GJ na patách objektů. Po realizaci: Celková dodávka tepelné energie do napojených objektů za období roku 2006–2007 byla 16 152 GJ na patách objektů – tepelná energie pro vytápění byla dodávána do 149 objektů, původní předpoklad byl 126 objektů. Úspory energie v dodaném teple po realizaci projektu: 18 721– 16 152 + 9 428 = 11 997 GJ

Prinz Eugen Park v Mnichově: Největší dřevěné sídliště v Německu

Dřevostavby jsou na vzestupu, ale v městském kontextu jsou stále vzácné. Město Mnichov nyní dokázalo mnoho přesvědčovací práce, když nechala třetinu plochy přestavby parku Prinz Eugen vybudovat jako "ekologickou vzorovou čtvrť". Areál vznikl na místě bývalých kasáren díky urbanistické soutěži jako mix různých typologií se střední hustotou (Vícepodlažní byty, řadové domy i atriové domy), z nichž polovina bytů je dotována a polovina financována soukromě. Ačkoli existují pochybnosti, zda nemohlo město v této čtvrti dosáhnout větší hustoty, stále je sousedství považováno za důležitý krok vpřed v udržitelné městské výstavbě.

Sonnwendviertel

Sonnwendviertel je moderní čtvrť v jižní části Vídně, která spojuje tradiční prvky s progresivním designem. Vytvořená s důrazem na udržitelný rozvoj nabízí kombinaci bytových komplexů, komerčních prostor a veřejných zón. Architektonická pestrost a energetická efektivita budov společně s rozsáhlou sítí cyklostezek a zelených ploch tvoří ekologicky šetrné prostředí. Obyvatelé zde naleznou moderní veřejné služby, obchody a restaurace, čtvrť je nejen rezidenčním prostorem, ale i místem pro kreativitu, kulturu a setkávání, s parky a veřejnými prostranstvími jako centry společenského dění. Tato čtvrť nastavuje nový standard pro moderní městský život zdůrazňující ohleduplnost k životnímu prostředí a podporující pestrý mix obyvatelstva.

Verna Park

V dobách rozkvětu průmyslové revoluce bylo mezi železniční tratí a Frankfurter Strasse postaveno první dělnické sídliště, které do značné míry nahradilo zemědělský charakter oblasti. Společnost Gesellschaft für Wohnen und Bauen Rüsselsheim se rozhodla v tomto kontextu drobné bytové výstavby vytvořit současný obytný prostor pod názvem Wohnen am Verna-Park. Soutěž vyhrála mnichovská firma Baur & Latsch, jejíž plány počítaly se zahuštěním čtvrti sedmi různě velkými, odstupňovanými bytovými domy. Co se týče objemu, velikosti a vzhledu, měly být nové budovy přizpůsobeny stávajícím budovám. Z tohoto důvodu patří mezi konstrukční prvky maximálně třípodlažních budov sedlové střechy, výklenky, klinkerové cihelné obklady a valené klenby. Šest ze sedmi domů bylo postaveno na pozemku ve tvaru písmene L o rozloze 3 200 m2 jižně od Frankfurter Strasse přímo u Verna Parku a jsou podepřeny podzemním parkovištěm. Sedmý byl postaven poněkud stranou na malé křižovatce mezi Taunusstrasse a Waldstrasse a slouží jako jižní vstup do nové čtvrti. Plán zahrnoval také upravené chodníky a společná otevřená prostranství. Od dělnického sídliště ke smíšené čtvrti Celkem bylo postaveno 66 jedno- až čtyřpokojových bytů pro studenty, dojíždějící, seniory a rodiny. Bezbariérové byty pro seniory jsou umístěny v přízemí. Na jižní straně dostaly domy pergoly ve tvaru vystupujících dřevěných balkonů, které zároveň slouží jako mříž a markýza. Dřevěnou konstrukcí chtěli odpovědní pracovníci navázat na historické budovy stájí a stodol na straně dvora, takzvané Hofreiten, ve Frankfurter Strasse s jejich dřevěnými vraty a dřevěnými ochozy. Klenuté oblouky vchodů do domu, z nichž některé se nacházejí před budovou, připomínají nápadné oblouky staré budovy Opelu. Díky nízkému sklonu střech a absenci střešních přesahů působí budovy velmi kompaktně. Kostkovitost v kombinaci s motivem valeného oblouku a světlými klinkerovými cihlovými obklady však také vyvolává asociace s tradiční toskánskou architekturou.

Wohnanlage GWG

Tento projekt zahrnuje renovaci a zahuštění typické obytné čtvrti z 50. let 20. století. Dříve 3-patrové budovy byly rozšířeny o dřevěnou nástavbu. Vysoce izolované prefabrikované fasádní prvky, které jsou umístěny před stávajícími vnějšími zděnými stěnami, tvoří nový plášť budovy. Podloubí a balkony jsou postaveny před budovami jako samostatná stavba. V novostavbě, čtyřpatrové dřevostavbě, je kromě bytů umístěna také správa nemovitosti klienta pro oblast Sendling-Westpark-Hadern.

Üstra Siedlung

Po dekontaminaci areálu bývalé tramvajové vozovny v Hannoveru zde vznikla nová čtvrť se 139 byty a mateřskou školkou. Byty jsou určeny převážně pro zaměstnance místní veřejné dopravy, ale otevřeny i dalším zájemcům. 20% bytů je dotováno. Projekt je největší dřevěnou osadou v Dolním Sasku - kromě suterénů a schodišť byly všechny konstrukce zhotoveny z křížem lepených dřevěných prvků.

čtvrť Sewanstrasse v Berlíně

Na pozemcích v ulici Sewanstraße 20-22 v berlíně-lichtenbergu byly realizovány dvě budovy s osmi podlažími. Hlavním argumentem ve prospěch této zástavby byl výrazně nižší počet stromů, které je třeba vykácet, a vytvoření atraktivní zelené zóny mezi budovami. Kompaktní objem budovy také umožnil snížit počet kompenzačních opatření, komunikací a zateplovacích ploch a dosáhnout energetických výhod (standard kfw 40+). Celkem bylo postaveno 99 bytů, z nichž všechny mají balkon nebo soukromou terasu (přízemí). Jednopokojové až čtyřpokojové byty mají velikost od 35 do 90 metrů čtverečních a jsou bezbariérové. Půdorysné uspořádání se vyznačuje modularitou a umožňuje flexibilní přizpůsobení měnícím se podmínkám užívání. Polovina bytů je pronajímána jako dotované bydlení. Použití moderních stavebních technologií spolu s úsporným dálkovým vytápěním umožnilo realizovat obě budovy jako energeticky úsporné domy kfw 40 plus. Uprostřed obytného parku se nabízejí společné zahrady v podobě vyvýšených záhonů s dřevěnými obrubami, obyvatelé se tak mohou věnovat vlastnímu zahradničení. Sousední společné dětské hřiště nabízí prostor pro různé věkové skupiny. Projekt byl oceněn spolkovou cenou „UMWELT & BAUEN - za udržitelné stavby, sousedství a ekologické inovace“. projekt získal cenu v kategorii „obytná budova“ za klimaticky neutrální obytnou čtvrť.

čtvrť Vauban ve Freiburgu

Na místě bývalých kasáren francouzských ozbrojených sil o rozloze 38 hektarů byla nedaleko centra města vybudována čtvrť "Vauban" na ploše přibližně 41 hektarů. Atraktivní čtvrť pro 5 500 obyvatel, která je vhodná pro rodiny s dětmi a ve které je velmi důležitá občanská angažovanost, budování komunity a ekologicky uvědomělý život. Nízkoenergetická výstavba je povinná, pasivní výstavba, plus-energy výstavba a využití solární technologie jsou pro většinu standardem. Staré stromy ve čtvrti byly z velké části zachovány. Zelené plochy mezi řadami domů zajišťují dobré klima a nabízejí herní plochy pro děti. Paralelně se soukromou výstavbou byla vytvořena infrastruktura se školou, mateřskými školami, zařízeními pro mládež, místem pro občanské setkávání, tržištěm a volnočasovými a herními oblastmi. Zelené ploché střechy zadržují část dešťové vody, která je zachycována a zadržována. Rezidenční čtvrť je dopravně zklidněna. Velká část domácností je bez aut, soukromá vozidla jsou zaparkována v jedné ze dvou garáží v sousedství. Od roku 2006 je rezidenční oblast obsluhována rychlodráhou. Mnoho lidí se proto obejde bez auta a používá hromadnou dopravu a jízdní kola.

čtvrť WIR v Berlíně

Quartier WIR se nachází v berlínské čtvrti Weißensee a skládá se z pěti konstrukčně stejných dřevěných bloků, které mají 4 až 5 podlaží a společně tvoří dva vnitřní dvory. Standardizace typů bytů a fasád snižuje dobu výstavby a náklady. Stavba dosahuje standardu pasivního domu KfW-40. Městská čtvrť kombinuje družstevní bydlení (BeGeno16), asistované bydlení, nájemní byty a byty pro majitele. Součástí družstevních bytů je i clusterové spolubydlení. Kromě toho jsou obyvatelům i okolí k dispozici různé společné prostory, jako je bazén, denní centrum, dílna a střešní terasa. Důraz je kladen také na „integraci veřejného využití, zboží a služeb“; v souladu s tím se ve čtvrti nachází fyzioterapeutická ordinace a učňovská restaurace.

čvtť Adolf-Miersch-Siedlung