Publikace a zdroje o udržitelné architektuře
Rozcestník zdrojů na aktuální témata v udržitelnosti v architektuře. Adaptační opatření, cirkulární architektura, uhlíková stopa, energetická efektivita, certifikace udržitelnosti a další oblasti.
Rozcestník zdrojů na aktuální témata v udržitelnosti v architektuře. Adaptační opatření, cirkulární architektura, uhlíková stopa, energetická efektivita, certifikace udržitelnosti a další oblasti.
Standardy ESRS podrobně specifikují, jakým způsobem mají společnosti vykazovat informace o udržitelnosti a zavádí jednotné standardy pro vykazování, které mají zajistit konzistenci a srovnatelnost dat mezi různými společnostmi. Tento rámec zahrnuje podmínky týkající se toho, jakým způsobem mají být informace strukturovány, jaké ukazatele a metriky mají být použity a jakým způsobem mají být prezentovány. Navazují na CSRD – Corporate Sustainability Reporting Directive. Stanovují mimo jiné požadavky na vykazování detailních informací o přímých a nepřímých emisích CO₂, energetické náročnosti budov, spotřebě materiálů a výrobků na stavbách a produkci odpadů, včetně podílu primárních, druhotných a biologických materiálů ve vstupech a využití (opětovné použití, recyklace) oproti likvidaci v odpadových tocích, spotřebě vody, ochraně biodiverzity a dalších faktorech udržitelnosti, které jsou zásadní pro hodnocení a zlepšení udržitelnosti budov. Zvlášť významným povinným ukazatelem pro stavební a developerské společnosti jsou nepřímé emise (Scope 3), které vznikají v dodavatelském řetězci (z těžby surovin, výroby a přepravy materiálů, výstavby a oprav).
Cílem manuálu je pomoci zájemcům realizovat ve spolupráci s dalšími domácnostmi projekt participativního bydlení. Nedostupnost bydlení se dotýká stále více obyvatel. Receptem na řešení není jedna konkrétní cesta, ale kombinace různých opatření a vytváření nových forem bydlení. Mezi taková řešení patří i participativní bydlení, v němž obyvatelé spolupracují s dalšími domácnostmi a zapojují se do přípravy a provozu bydlení. Sousedská spolupráce a sdílení některých aspektů bydlení může přinést ekonomické, sociální i ekologické benefity. Participativní bydlení ale není jen o spolupráci sousedů. Z obyvatel se koordinací s dalšími domácnostmi stává jeden z důležitých aktérů výstavby a správy bydlení.
Metodika představuje obyvatele jako aktéry výstavby a správy bydlení, jako sousedy a jako přirozené partnery obce. Jejím cílem je nastínit možnosti, jak mohou obce podporovat a rozvíjet participativní bydlení a diskutovat limity, které s tímto přístupem souvisí. Participativní bydlení znamená, že na přípravě projektu bydlení nebo jeho části, na investici, případně na správě bydlení spolupracují obyvatelé. Existuje řada důvodů, proč obyvatelé vstupují do projektů participativního bydlení: reakce na snižující se dostupnost bydlení, snaha zlepšovat kvalitu bydlení a jeho architektonickou podobu, zvyšování odolnosti vůči klimatické krizi či snaha zkvalitnit sousedské vztahy. Spoluprací a koordinací domácností se proměňují vztahy ve výstavbě a správě bydlení. Obyvatelé nejsou v této situaci pasivními příjemci obecní politiky bydlení, ani individuální nezávislé domácnosti, které svou situaci v otázce bydlení řeší pouze na trhu s bydlením.
Smyslem metodiky je pomoci provozovatelům sociálního bydlení – především subjektům veřejné správy – zorientovat se v problematice pořizování sociálního bydlení, respektive nájemního bydlení pro vymezené skupiny obyvatel, které si nejsou na volném trhu schopny opatřit bydlení vlastní, a to především z pohledu obstarávání staveb pro tento segment bydlení. Obce mají možnost seznámit se s navrhovaným systémem ověřování kvality, správy i výstavby sociálního bydlení na svém území. Uvedená doporučení mimo jiné slouží k sestavení sociálního konceptu staveb a jejich stavebního programu. Cílem bylo připravit metodický postup (5 částí) včetně uvedení série uplatnitelných nástrojů a modelových příkladů, které by rozhodování při pořizování sociálního bydlení zjednodušily a které by zároveň vedly ke kvalitním a dlouhodobě udržitelným řešením. Metodika by měla subjektům činným v oblasti sociálního bydlení umožnit optimalizovat zadávání projektů a současně stavby sociálního bydlení vhodně zapojit do fyzického i sociálního plánování a správy obcí tak, aby splňovaly požadavky na moderní současné bydlení.
Cílem metodiky je identifikovat selhání trhu bydlení, a to jak na úrovni obcí ČR, tak na úrovni jednotlivých domácností, které má posloužit pro prokázání potřeby veřejné podpory v oblasti sociálního bydlení. Metodika má sloužit obcím, ale také státním orgánům pro efektivní rozdělování dotací v oblasti sociálního bydlení, které bude zároveň v souladu s platnými evropskými regulacemi o provozování sociálního bydlení jako služby obecného hospodářského zájmu, tj. v prokazatelném případě tržního selhání. Metodika se výhradně věnuje identifikaci tržního selhání na trhu bydlení, které opravňuje dle požadavků Evropské komise k podpoře sociálního bydlení jako služby obecného hospodářského zájmu, tedy pouze nástrojům v oblasti bytové politiky.
Metodika identifikuje postupy pro územní plánování, které přispějí ke zvládnutí nevyhnutelného smršťování měst pokud možno bez výraznějších negativních dopadů, které byly zaznamenány ve smršťujících se městech v zahraničí. Jedná se zejména o předcházení a omezení vzniku podvyužitých a nevyužitých lokalit a rezidenční segregace. Zlepšení plánování zvýší efektivitu obsluhy území veřejnou infrastrukturou, která je v nekoordinovaně se smršťujících městech často významným a obtížně řešitelným problémem díky nahodilému rozmístění nevyužitých objektů. Řízené smršťování je zároveň příležitostí k doplnění a zkvalitnění infrastruktur, které v území chybí a pro které by bylo jinak obtížné najít místo – často se jedná o tzv. "zelené" infrastruktury a veřejná prostranství, ale i dopravní infrastrukturu a podobně.
Metodika je zaměřena na odpovědné zadávání veřejných zakázek ve stavebnictví.